Na chvíli

to bylo slyšet

obýváková revoluce

sousedova ejakulace

uvadání

a ticho

něco po půl jedenácté

večer

za stěnami

jichž jsme vězni

protože chceme

být chvíli nehybní

a necítit

nevidět

nemilovat

neboť bolesti a jiných úsměvů

jsou jindy

plné obličeje

jen tam u zrcadel

se díváš do vody

ve svých dlaních

než

do ní

odložíš tu tvář

o níž nic nevíš

a položíš na mě hlavu

co nejblíže k srdci

umytá